Foto ZDE.
Kdo si myslí, že profese učitelky a asistentky pedagoga obnáší jen opravování diktátů a klidný výklad, hluboce se mýlí. Někdy je potřeba sbalit celou třetí třídu, nasadit bojové přilby, navléknout se do sedacích úvazků a vyrazit do korun stromů. Přesně to jsme udělali, když jsme jako cílovou destinaci našeho výletu zvolili lanové centrum Veverák.
Už samotný začátek u olomoucké ZOO naznačil, že to nebude jen tak obyčejný den. Cestou od autobusu jsme totiž narazili na místního pávího šlechtice. Zda ho urazila barva našich batohů, nebo příliš hlasitá diskuse o tom, kdo má lepší svačinu, to nevíme. Každopádně jsme ho zjevně namíchli natolik, že se rozhodl zjednat si respekt. S hlasitým křikem před námi roztáhl svůj nádherný ocas a spustil show, za kterou se v ZOO běžně připlácí. Celé to s neskrývaným pobavením sledovali z bezpečné vzdálenosti dva lemuři.
Po této nečekané lekci z ornitologie přišla ta hlavní výzva. Proměna dětí v akrobaty. Instruktoři nás navlékli do popruhů, na hlavy nám narazili helmy a po krátké instruktáži byli naši třeťáci vypuštěni do výšin. Pokud si někdo myslel, že se děti budou držet při zemi, podcenil jejich energii.
Strach z výšek? Neznámý pojem. Překážky mezi stromy mizely pod nohama našich žáků s takovou rychlostí, že ti největší rychlíci stihli celou náročnou trasu zdolal hned dvakrát za sebou. Gravitace dnes v Olomouci zkrátka prohrála na plné čáře.
Domů jsme sice odjížděli s trochou lesní špíny na kalhotách a unavení, ale s čistou hlavou a skvělým pocitem. Pávovi se omlouváme, lemurům děkujeme za morální podporu a všem třeťákům tleskáme za odvahu. Tarzan by měl co závidět!
V. Bartálová, tř. uč. 3.B