Lov na šelmy a borůvkový doping
První velká zkouška odvahy na nás čekala okamžitě po příchodu na ubytování. Bylo nutné vyčistit pokoje od divoké zvěře. Naše neohrožená výprava se chopila zbraní hromadného ničení (košťat) a s maximálním nasazením vymetla všechny pavouky. Nutno podotknout, že šlo o mimořádně nebezpečné exempláře – většina z nich dosahovala gigantických rozměrů špendlíkové hlavičky. Psychologická stopa na duších pedagogů sice zůstala, ale přežili jsme všichni bez ztráty na životech.
Následoval strategický přesun do lanového centra Lanáček. Zde žáci předvedli akrobatické výkony hodné hollywoodských kaskadérů. Možná je hnala dopředu i vidina oběda, protože místní kuchaři pro nás uvařili naprosto luxusní borůvkové knedlíky. Síly byly úspěšně doplněny, což se ukázalo jako zcela klíčové pro další přežití.
Vzápětí totiž udeřilo strašné vedro. Slunce pálilo tak divoce, že hrozilo okamžité rozpuštění celé třídy. Naštěstí jsme včas objevili civilizaci a v ní točenou zmrzlinu, která fungovala jako spolehlivá chladicí kapalina. Zmrzlinou posilnění žáci se pak vrhli na místní hřiště, kde v rychlém sledu testovali různé akrobatické a gymnastické kousky. Po takovém protažení těla nám večerní boloňské špagety přišly neskutečně vhod. Talíře mizely rychlostí zvuku.
Drážní realismus a drama na vlnách
Následující den přinesl první velkou dopravní zápletku. Dobíháme na nástupiště, připraveni na výlet. Vlak přijíždí. Pan průvodčí se na nás podívá, zhluboka se nadechne, zatroubí na píšťalku… a dveře se zavírají. Než jsme stihli jakkoliv zareagovat, strojvedoucí přidal plyn a vlak nám normálně ujel před nosem, zanechávaje celou 3.B stát na peróně.
Jako zkušení světoběžníci jsme však nepropadli panice. Protože vedro opět dosahovalo astronomických hodnot, využili jsme neplánovaný volný čas k taktickému ústupu do místní restaurace. Zde proběhlo masivní doplňování tekutin a záchrana před úžehem.
Následný přesun k přístavišti naštěstí dopadl lépe – loď nám neuplavala! Plavba po legendárním Baťově kanálu byla naprostou oázou klidu a oběd podávaný přímo během plavby byl stále perfektně teplý. Jenže co by to bylo za výlet, kdyby šlo dále všechno podle plánu? Přesně 100 metrů před cílovým přístavištěm motor lodi zakašlal a definitivně utichl. Lodní havárie v přímém přenosu! Naštěstí byl náš pan kapitán neobyčejně šikovný. Popadl nářadí, během pár minut závadu hravě opravil a zachránil nás od trosečnického osudu.
Po úspěšném vylodění si žáci ještě s neutuchajícím elánem protáhli nohy na dřevěných prolézačkách, jako by té akrobacie za předchozí den nebylo dost.
Ticho před nanukovou bouří a velkolepé finále
Naše putování pokračovalo procházkou na vyhlídku a následně směrem do vzdálenějšího obchodu. Cesta byla dlouhá a slunce neúprosné. Že situace začíná být kritická a děti melou z posledního, jsme poznaly podle neklamného a velmi vzácného úkazu: někteří žáci začali úplně mlčet! Abychom předešli totálnímu kolapsu, zvolili pedagožky bleskovou zkratku přes nejbližší potraviny. Zde jsme do žil pumpovali čistou energii skrze nanuky. Zázrak se vydařil – ticho skončilo a třída opět naskočila na plný výkon.
Poslední večer byl ve znamení parádní opékačky. Vzduchem voněl kouř a dokonale opečené špekáčky i párky, z reproduktoru duněla hudba a někteří žáci (kteří ještě před pár hodinami tvrdili, že už nikdy neudělají ani krok) dokonce rozjeli na trávníku divoké taneční kreace.
Čtvrteční návrat domů měl být už jen formální tečkou. Dopravní šotek však nespí. Těsně před návratem ke škole se ozvala rána a našemu autobusu praskla pneumatika! Třída 3.B tak úspěšně zkompletovala hattrick v sabotáži všech představitelných dopravních prostředků během pouhých tří dnů.
Žáci z 3.B zvládli zkoušku samostatnosti i kamarádství na jedničku s hvězdičkou. Domů sice dorazila unavená parta, ale s batohem plným vzpomínek, které stály za každou vteřinu.
V. Bartálová, třídní učitelka
Foto ZDE.